Poníci a lamy
Poníci často vozí děti a pořád je někdo hladí, češe, hřebelcuje a mazlí. Lamy rády na lidi plivou, a tak si moc lidí netroufne na to, je pohladit. Lamám to začalo být líto a chtěly taky vozit děti a nechávat se od nich pořádně podrbat. Lamák Karel šibalsky nakukal poníkovi Matýskovi, že až příště poveze nějaké dítko, má vyskočit na zadní nohy. Prý se to dětičkám líbí a budou ho za to mít ještě radši. Zlomyslný Karel doufal, že když to Matýsek udělá, už nebude za trest moci nikdy žádné děti povozit a konečně dostane prostor k vození dětí i sám Karel. Karel je vychytralý lamák a povídal o tom Matýskovi velice přesvědčivě. Proto mu to Matýsek uvěřil…
Další den přišla do farmaparku malá Maruška a objednala si jízdu na poníkovi. Matýsek se už nemohl dočkat, až Marušce předvede své číslo, které z Karlových úst znělo jako výborný nápad. Maruška se usadila do sedla, Matýsek s ní popošel pár kroků a pak to přišlo – vší silou zvedl své přední nohy do vzduchu a chvíli zůstal stát jen na zadních. Maruška se neudržela a z Matýska spadla. Matýsek brzy pochopil, že to nebyl dobrý nápad. Marušce se naštěstí nic nestalo, ale z leknutí a šoku se rozplakala. Ošetřovatelka ani Marušky rodiče z toho radost také neměli.
Karel se zpovzdálí pochechtával, že jeho plán vyšel. Už se těšil, že Maruška teď pojede na něm a Matýsek už nikoho nepovozí. To se ale nestalo. Lamy nejsou určené a naučené k vození lidí, proto se na nich nejezdí a ani nebude. Zanedlouho i Karlovi došlo, že to vůbec nebyl dobrý nápad. Marušce se mohlo něco vážného stát, a to jen proto, že byl Karel sobecký a myslel jen na sebe. Byl z toho smutný a hned jak šla Maruška kolem něho, zavolal na ní: "Pst, Maruško! Je to moje vina, že jsi z Matýska spadla. To já jsem Matýskovi nakukal, aby vyskočil na zadní. Moc mě to mrzí." Maruška to pochopila, Karla pořádně podrbala a utíkala zpátky za Matýskem.
Mezitím ošetřovatelka Matýskovi pořádně vyčinila a vysvětlila mu, že tohle dělat nesmí. Matýsek se omluvil a slíbil, že už to nikdy neudělá. Nadšená Maruška přibíhala k Matýskovi a volala: „Matýsku, Matýsku, já vím, že jsi to neudělal úmyslně a že jsi nechtěl, abych spadla. Povozíš mě ještě?“
