Daněk kuchařem

Jeden z daňků měl sen stát se kuchařem. Ostatní ho nechápali a říkali mu, že daňci přeci nedělají kuchaře. Daňkovi bylo velmi smutno z toho, že mu nikdo nerozumí a že ho v jeho snu ostatní nepodporují.

Rozhodl se, že jim dokáže, že by se mohl stát kuchařem a uvaří jim dobrou pochoutku. Šel do lesa nasbírat nějaké listy a plody. Smíchal vše dohromady a rozmačkal to. Vznikla z toho zelenohnědá lesní polévka. Dal ostatním ochutnat. Daňkům to moc nechutnalo a některým se z toho dokonce udělalo špatně. Po této zkušenosti daňkovi ještě o to víc nevěřili, že by se mohl stát kuchařem.

Daněk se ale nevzdával. Rozhodl se, že bude zkoušet ochutnávat různé kombinace jídel, až jednou přijde na to, co je dobré a co ne. Po několika týdnech snažení na to konečně přišel. Vymyslel lesní salát, který byl tak dobrý, že by ho nejradši snědl úplně celý. Podával se na kůře stromu. V salátu byly ty nejšťavnatější listy, výhonky a plody, různé druhy hříbků a bylo to celé posypané malými kousky oranžovoučké mrkve a trochou lahodné kukuřice. Přinesl salát ochutnat ostatním. Ti se nejdříve trochu zdráhali, ale potom, co to jeden daněk zkusil a nadšeně si pomlaskával, ochutnali i ostatní. Pomlaskávali si všichni a chtěli dostat ještě přidáno. Od té doby byl daněk opravdu jmenován hlavním šéfkuchařem a všichni už chtěli jídlo jen a jen od něho. Daněk tak díky své vytrvalosti dosáhl svého snu.